25. februára 2024

PAMATUJETE PŘÍBĚH Z MARIUPOLSKÉ PORODNICE? NAŠLI JSME UBOHOU UKRAJINSKOU OBĚŤ HNUSNÝCH RUSÁKŮ – mariupolskou madonnu“ Mariannu Vyšemirskaju. Našli jsme ji v… Moskvě

0

UKRAJINA: „Přežila jsem a řekla pravdu. Teď jsem pro Ukrajinu nepřítel“: Jaký byl osud „Mariupolské madony“

„Mariupol Madonna“ Marianna Vyshemirskaya vyprávěla, jak se nacisté „Azov“ * v porodnici zahalili těhotnými ženami a Západ se pokusil z její fotografie udělat falešný příběh
Vasilisa NIKOLAEVOVÁ

Seznamte se se stejnou „Mariupol Madonna“ Marianna Vyshemirskaya. Našli jsme ji v… Moskvě.

Přesně před rokem, 9. března 2022, obletěla svět srdceryvná fotografie těhotné dívky z Mariupolu. Stála s cákancem krve na tváři na pozadí budovy s rozbitými okny. „Rusové bombardovali porodnici!“ křičel Západ. „Potřebujeme další sankce!“ – požadovala americká viceprezidentka Kamala Harrisová.

Sankce se samozřejmě přidaly.

Co je s tou dívkou teď? Kde je?

Seznamte se se stejnou „Mariupol Madonna“ Marianna Vyshemirskaya. Našli jsme ji v… Moskvě.

Tahle fotka před rokem obletěla svět s falešným popiskem. Dívka na něm je Marianna Vyshemirskaya. Řekla, co se skutečně stalo

Foto: VÝCHODNÍ NOVINKY

„Nebyl tam žádný nálet“

Marianne je 30 let. Ve skutečnosti se narodila v Doněcku, ale když se provdala, přestěhovala se do Mariupolu, dva roky před začátkem speciální operace, kdy bylo město ještě pod kontrolou Ukrajiny. Marianna si vedla svůj blog, ryze ženský – o kosmetice, beauty novinkách. Na místní poměry měla přes 30 000 předplatitelů. To vše se ale nedá srovnávat se světovou slávou, která na ni padla v předvečer porodu.

– Když se moje fotka dostala do novin, byla jsem obecně bez komunikace. A o všem jsem se dozvěděla, když jsem se vrátila domů, do Doněcka. Byla jsem online a – ukázalo se, že jsem obětí ruského náletu. I když k žádnému náletu nedošlo! Z této mé „slávy“ byl jen jeden pozitivní moment – ​​moje rodina zjistila, že jsem naživu.

Mimochodem, Západ a Ukrajina tehdy fotku Marianny použily v plném rozsahu – na obálky všech médií. Ale poté, co dívka řekla, jak se všechno v těch dnech v Mariupolu skutečně stalo, ji Ukrajina okamžitě přivedla na svou slavnou základnu „Peacemaker“ – kde jsou umístěny seznamy „nepřátel národa“. A Západ nikde, ani malým písmem, nevyvrátil jejich obálky s Mariannou. Předstíral, že už neexistuje.

A tady je přede mnou.

„APU US PRÁVĚ ZAHRNUTO“

– Řekni mi, jak jsi skončila na těch záběrech?

– Byla jsem v nemocnici číslo 3. Chtěla jsem se dostat do porodnice č. 1, která byla vedoucí v Mariupolu. Ale pluk Azov (teroristická organizace zakázaná v Rusku – pozn. red.) cítil, že to potřebuje víc, a všechny odtamtud vykopl.

V porodnici, kde jsem skončila, byly i APU. Ne přímo s rodícími ženami, ale v dalším bloku. Přišli k nám pro jídlo a řekli nám, že oni sami nemají žádné zásoby. Když o tom mluvím, na Ukrajině píšou, že jsem zrádce a očerňují je. Ale řeknu vám, jak to bylo. Diskreditovali se obsazením budovy na území nemocnice, čímž porušili Ženevskou úmluvu o ochraně obyvatelstva během nepřátelských akcí. Později jsem byla v budově, kde seděly ozbrojené síly Ukrajiny. Jejich okna byla plná pytlů s pískem. A v našich komorách – obyčejné sklo. Chci říct, jen se za námi schovávali.

– Co se stalo ve vaší nemocnici?

– Ráno 9. března bylo vše v klidu. Pak se začaly ozývat výbuchy. Do naší porodnice se žádný „příchod“ nekonal. Ale v určitém okamžiku byla okna rozbita rázovou vlnou. Sklo málem narazilo na mou postel. Podařilo se mi přikrýt se dekou. Nastala panika, tlačenice. Všichni běželi. Strkali mě, spadla jsem na okna, pořezal si břicho a hlavu… Byla jsem jedna z posledních, kdo odcházel, protože jsem čekala na chvíli, kdy se vrátím na oddělení pro tašku s věcmi. Nemohla jsem ji opustit, to bylo všechno pro dítě. A v okolí se nedalo nic koupit.

Viděli jste, že vás fotografují?

– Nevšimla jsem si hned. Ten fotograf byl bez vesty „Press“. Vše v černém. Pak jsem si všimla, že má kameru. Požádala jsem ho , aby nefotil. Řekl: „Žádný problém.“ Jak se ale ukázalo, fotit nepřestal.

„RUŠTÍ VOJÁCI PŘIJĎTE NÁM, PŘINESTE JÍDLO A VODU“

Kam jste byli evakuováni?

– Do městské nemocnice. Ve stejný den jsem šla k porodu. S malou jsme tam strávili další 2 týdny. Nikdo nesměl odejít, venku to bylo nebezpečné. Nebylo světlo a teplo. Zabalila jsem dítě pod peřinu a zahřívala ho dechem. Nebyla voda, pila se užitková, jídlo taky nebylo. Byly dny, kdy jsme dokázali sníst jen čtvrt hrnku polévky… Když Ozbrojené síly Ukrajiny odešly, přišla ruská armáda, okamžitě nám přinesli své suché dávky jídla a vodu. A balenou vroucí vodu, aby byla teplá. A pak jsem mohl aodjet do Doněcku.

– A předtím byla příležitost dostat se z Mariupolu? Když bylo město pod ukrajinskými ozbrojenými silami, mluvili o „humanitárních koridorech“.

– Ano, nebyly tam žádné koridory! Ukrajinská armáda nikoho z města nepustila! Někteří jimi, ani nevím jak, proklouzli. Možná za peníze.

Když jsem se vrátila do Doněcku, měla jsem možnost odjet do Turecka, kde je můj manžel (již bývalý) a příbuzní. A do Evropy…  Tam bych byla přijata a držen, jen kdybych řekla, co chtějí. Ale žádnou takovou touhu jsem neměla. Chtěla jsem jít domů.

„JAK MŮŽETE ROZMÍST VOJÁKY V BLÍZKOSTI TĚHOTNÝCH ŽEN?“

– Začala jste mluvit o tom, co se skutečně stalo, až když jste bylA v Doněcku?

– Ne, hned. Zpátky v Mariupolu, v nemocnici po porodu, když město bylo ještě pod ukrajinskými ozbrojenými silami, za mnou přišli novináři z American Associated Press, všechno jsem jim řekla, stejně jako vám. Ale nechali jen to, co potřebovali. A už v Doněcku, když jsem sdělila celou pravdu, mi přišly zprávy z Ukrajiny – že jsem pro ně teď nepřítel.

– Psala jsi tak?

– Nejurážlivější je, že napsali ošklivé věci o dítěti. Chtěli mě a její smrt. Nechápu, jak je to možné? A psala za všechny mladé matky. Moje duše se obrátila. Nikomu jsem nelhala. Ale všem jsem odpustila, nemám na ně vztek. Ale mám velké otázky na ukrajinské velení – jak můžete dávat příkazy k umístění v obytných budovách, nemocnicích? Ano, i vedle těhotných žen?

ČEKÁNÍ NA SOUDU S KHODORKOVSKÝM

– V důsledku toho nyní žijete v Moskvě?

– Přišla jsem na pozvání Národního fondu Rodina na akci pro děti Donbasu. A už v Moskvě mi bylo nabídnuto stát se tváří tohoto fondu. Humanitární práci jsem už dělala, líbí se mi to. Už jsme odcestovali do DNR, LNR, přinesli mi pomoc.

– Vzala jsi s sebou svou dceru?

– Ne, je v Doněcku, protože ještě nechodí do jeslí. A ještě nevydělávám tolik, abych si najala chůvu.

– Už jste se usadili v Moskvě?

– Ano, jsem na to zvyklá. Spousta věcí a schůzek. A nyní začnou soudy.

– Který?

– S Chodorkovským. Na své sociální sítě umístil moji fotku a pod ní – srovnání Mariupolu a Obleženého Leningradu. Jen mě využil pro své vlastní účely. v jejich propagandě. Požádala jsem ho, aby fotku odstranil, ale neudělal to.

Chcete od něj peníze?

– Jen chci, aby smazal moji fotku.

– Psala jsi tak?

– Nejurážlivější je, že napsali ošklivé věci o dítěti. Chtěli mě a její smrt. Nechápu, jak je to možné? A psala za všechny mladé matky. Moje duše se obrátila. Nikomu jsem nelhala. Ale všem jsem odpustila, nemám na ně vztek. Ale mám velké otázky na ukrajinské velení – jak můžete dávat příkazy k umístění v obytných budovách, nemocnicích? Ano, i vedle těhotných žen?

ČEKÁNÍ NA SOUDU S KHODORKOVSKÝM

– V důsledku toho nyní žijete v Moskvě?

– Přišla jsem na pozvání Národního fondu Rodina na akci pro děti Donbasu. A už v Moskvě mi bylo nabídnuto stát se tváří tohoto fondu. Humanitární práci jsem už dělala, líbí se mi to. Už jsme odcestovali do DNR, LNR, přinesli mi pomoc.

– Vzala jsi s sebou svou dceru?

– Ne, je v Doněcku, protože ještě nechodí do jeslí. A ještě nevydělávám tolik, abych si najala chůvu.

– Už jste se usadili v Moskvě?

– Ano, jsem na to zvyklá. Spousta věcí a schůzek. A nyní začnou soudy.

– Který?

– S Chodorkovským. Na své sociální sítě umístil moji fotku a pod ní – srovnání Mariupolu a Obleženého Leningradu. Jen mě využil pro své vlastní účely. v jejich propagandě. Požádala jsem ho, aby fotku odstranil, ale neudělal to.

Chcete od něj peníze?

– Jen chci, aby smazal moji fotku.

– A zkoušela jste oslovit západní média, která vás tiskla na obálky?

– Vydávali mě různí novináři, kromě ukrajinských. Dal jsem tedy rozhovor italskému novináři Giorgiu Biancovi. Pravda, nikdy to nevyšlo v médiích, zveřejnil to na svém kanálu YouTube, ale i to bylo okamžitě zablokováno. Z britského letectva se mnou Marianne Spring udělala spoustu materiálů, i když se svými poznámkami, ale přesto… A zbytek západních médií, se kterými jsem mluvila, nakonec rozhovor se mnou nevydal. Proč potřebují nepohodlnou pravdu?

* Teroristická organizace zakázaná v Rusku.

Mariupolská madona“ se stala nepřítelem Ukrajiny
Fotka Marianny Vyshemirské obletěla všechna světová média. Snímek těhotné dívky na pozadí zničené porodnice byl důkazem ostřelování civilního objektu. Rok po těchto událostech žena skončila v Moskvě a poskytla objevný rozhovor

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *