Vlastimil Veselý: Pojem „dezinformácia“ je vágny, zneužíva sa k umlčiavaniu nepohodlných názorov

Kto šíri hoaxy, konšpiračné teórie a dezinformácie? No predsa dezoláti, príslušníci piatej ruskej kolóny, opice, proruskí trollovia a háveď. Ľudia. Pravdu dnes majú len politici, vlády, spriaznené neziskovky a mainstreamové médiá – vraj strážne psy demokracie. Mnohí sa mylne domnievajú, že práve to je ich úlohou. Média. Odjakživa zapojené do štruktúr moci. Pilier, bez ktorého by táto moc padla. Ako to teda je? Čo je to dezinformácia a čo je to pravda? Kde sú hranice slobody prejavu? Kto má záujem posúvať ich smerom k umlčiavaniu ľudí a zvýhodňovaniu mocných? A čo s tým? Rozprávali sme sa so zakladateľom a riaditeľom SPOLOČNOSTI PRE OBRANU SLOBODY PREJAVU Vlastimilom Veselým.

Spoločnosť pre obranu slobody prejavu vznikla v roku 2021. Niekto by sa možno opýtal – načo preboha v 21. storočí, v čase rozkvitajúcej slobody, demokracie a svetového mieru potrebujeme nejakú spoločnosť pre obranu slobody prejavu a slobody slova?  Nešírite poplašné správy, hoaxy a dezinformácie, keď tvrdíte, že sloboda slova je ohrozená a máte potrebu ju obraňovať?

S kolegou Danem Vávrou a Mariánem Kechlibarem jsme se znali ještě z dob před vznikem  společnosti. Všichni jsme se tímto tématem zabývali před podzimem 2020 a všichni jsme psali o tom, jak sociální sítě masově mažou příspěvky, komentáře, jak kvůli různým tématům blokují užívatele sociálních sítí.  Bylo to téma migrace, téma islámu, téma genderové ideologie – k tomu by se dalo dát spousta dalších příkladů. Někdy uvádím celou řadu, takový řetězec nejčastějších témat, která se na sociálních sítích umlčovala. Začalo to v roce 2015 tématem ilegální migrace, postupně se k tomu přidávala další – covid, očkování, teď Ukrajina. Je to celá plejáda témat. Podle nich evidujeme případy, které nám lidi zasílají, když si stěžují, že jim neoprávněně smazali příspěvek. Všechno přiřazujeme do kategorií, máme jich kolem deseti. Jedním z nejkurióznějších případů bylo mazání příspěvků nebo dokonce blokování uživatelů za to, že napsali jméno Tommy Robinson, což je britský aktivista, spojený s bojem proti radikálnímu politickému islámu, který obnažil obrovský skandál spojený se zneužíváním nezletilých britských dívek v Británii. Někteří novináři tomu nevěřili a tvrdili, že to není možné. Tak to taky vyzkoušeli a opravdu zjistili, že jim to systém nedovolí. To jsou střípky, které se děly léta už před rokem 2020. Já osobně jsem čekal, že se tomu budou věnovat média. Má to tak obrovskou míru škodlivosti a  nebezpečnosti pro naši společnost, že už to snad někdo musí začít mapovat a musí se tím zabývat. Pořád se to ale nedělo. V podstatě nás to vedlo k tomu, že jsme si řekli, že to spojíme dohromady a budeme se tím zabývat opravdu systematicky a  že je nejvyšší čas, aby si toho všímali i zákonodárci.

Ako konkrétne vaša práca vyzerá? Ako vyzerá proces obrany slobody prejavu v praxi?

Na podzim roku 2020 jsme začali peticí na obranu svobody slova na sociálních sítích, ke konci loňského roku ji podepsalo přes dvacet pět tisíc  lidí, včetně řady známých  osobností a politiků různych stran. Podepsal ji například guvernér národní banky, spisovatelé, publicisté, herci. Tu petici jsme v červnu loňského roku předali zákonodárcům a v prosinci se uskutečnilo slyšení v parlamentu.  Záznam, který jsme z toho natočili a sdíleli, už viděly stovky tisíc diváků.  Tím jsme splnili první cíl – aby se online cenzura stala významným společenským tématem, o kterém se povede debata s politiky a v médiích. Myslím, že to je už splněno, dnes se o tom mluví už hodně. Lidé se o svobodu slova začali víc zajímat, začali nám posílat svoje případy a proto jsme spustili tzv. sběr cenzurních případů. Na webu máme jednoduchý formulář, kde si během jedné minutky může každý vyplnit ten svůj případ – co mu smazali, kdy se to stalo, jaký to byl příspěvek. Ty případy kontrolujeme, vyřazujeme hlouposti. Samozřejmě, že není v pořádku, když se v nějakém soukromém médiu hromadně mažou některé názory, které nejsou vulgární ani urážející. Když to ale udělá web typu Novinky, Seznam, nebo Aktuálně, nepovažujeme to za cenzurní zásah. Jsou soukromé médium, můžou mít svoje interní pravidla – třeba to, že se nesmí používat slovo „zelený kozorožec“. Nicméně digitální platformy jako Facebook, Youtube nebo Twitter nejsou médium, které má odpovědnost za obsah, redakci a vybírá si, co bude publikovat. Je to platforma, která slouží pro sdílení obsahu uživatelů, je to něco jako telefonní operátor. Neměla by do obsahu zasahovat. Případy, které nám lidé reportují a které jsou relevantní, zařazujeme – nyní jich máme už přes sedm set padesát  a na březnovém veřejném slyšení je chceme předat ve sněmovně poslancům. Vedle petice, která už skončila, a vedle sběru případů a jeho vyhodnocování, sbíráme informace o legislativě a o významných cenzurních případech, např. ze strany velkých platforem. Každý měsíc publikujeme souhrn toho, co se stalo v Česku, v Evropě a ve světě, abychom lidem nabídli přehled toho, kam to směřuje, jaké jsou trendy a nejkřiklavější případy. To všechno platilo do února. My jsme původně vznikli jako společnost, která se zaměřuje na sociální sítě a digitální platformy. Tady je  naše technologická odbornost, zde můžeme přidat hodnotu. Chtěli jsme být státu nápomocni, aby se v tom politici a úředníci vyznali a mohli ty globální digitální platformy účinně regulovat. Aby platformy neporušovaly zákony našich zemí, aby nemazaly obsah, pokud se nejedná o porušení zákona. To byla naše původní mise. Jenže od února minulého roku se česká vláda sama vložila do omezování svobody projevu tím, že nechala zablokovat více než dvacet webů bez jakéhokoliv právního podkladu, bez jakéhokoliv zdůvodnění, co tam bylo nelegálního – které články, které výroky. Nic z toho dosud nebylo doloženo. V zemi vznikla panika, lidé se na nás obraceli s otázkou co se děje, jak se mohou bránit, jak se s tím vyrovnat. Od té doby probíhá velmi intenzivní snaha Ministerstva vnitra  a Úřadu vlády připravovat legislativní návrhy, které mají posvětit mazání a blokaci webů a to pod záminkou boje s tzv. dezinformacemi. Pro nás tím vznikla úplně nová agenda.

Ešte predtým, než sa dostaneme k téme dezinformácií, dovolím si položiť vám vašu vlastnú otázku, ktorú ste ako Spoločnosť pre obranu slobody prejavu pred voľbami rozposlali všetkým kandidátom na prezidenta ČR. Čo pre vás znamená sloboda prejavu a kde sú podľa vás jej hranice, ak nejaké má?

Pro nás to je opravdu zásadní věc. Tuto otázku jsme pokládali i kandidátům na senátory ještě v podzimních volbách, a teď v lednu jsme s ní oslovili deset signatářů Charty 77, aby i oni řekli svoje a mohli dnešní situaci srovnat s dobou perzekuce, kterou zažili za normalizace. Je to velice zajímavé.  Jsou to lidi, kteří na rozdíl od nás mohou srovnat, jestli se ta doba už začíná nebezpečně podobat, anebo je to přitažené za vlasy a zdaleka to tak špatné není. Nechme čtenáře posoudit jejich odpovědi. Pro nás je ta hranice jednoznačná. Máme tady ústavu, která jasně říká, že svoboda slova je zaručená, takže dovoleno říkat a psát by mělo být cokoliv, co neporušuje zákon. V tom zákoně jsou samozřejmě vymezeny nějaké výjimky, třeba bezprostřední výhrůžka násilím, šíření poplašné zprávy nebo dětské pornografie. To jsou ty výjimky, přes které nejede vlak, ty se samozřejmě trestat musí. Ale není možné nechat stát nebo platformy umlčovat lidi za jakkoli kontroverzní politické názory.

Paul Craig Roberts, ekonóm, bývalý námestník ministra financií USA za prezidenta Reagana a bývalý redaktor v The Wall Street Journal sa svojho času vyjadril, že pojmom „konšpiračná teória“ je v médiách označované všetko, čo je v rozpore s tvrdeniami americkej vlády. Čo je potom „dezinformácia“? Za dezinformáciu je dnes tiež považované všetko, čo sa akokoľvek odkláňa od oficiálneho vládneho naratívu…

Pojem dezinformace je dneska velice módní a vágně definovaný pojem, který se zneužívá k tomu, aby se lidé nepohodlných názorů ostrakizovali a umlčovali. My se to slovo snažíme v seriózním kontextu nepoužívat. V časopise Echo jsem měl debatu mj. s  Michalem Klímou, vládním zmocněncem pro dezinformace. Na závěr jsem tam řekl toto: za Společnost pro obranu svobody projevu nezpochybňujeme, že se mohou objevit skutečně nebezpečné dezinformace. Takový termín ovšem musí být definovaný velice přesně. Pro nás to „přesně“ znamená, že tam musí být splněna tři kritéria. Ta informace musí být v první řadě jednoznačně nepravdivá. Za druhé – musí pocházet od nějaké organizované skupiny, zahraničního aktéra. A pak tam musí být splněna třetí věc a to je  vysoká společenská nebezpečnost, akutní nebezpečí. Pokud jsou splněny tyto tři podmínky, je to pak otázka pro bezpečnostní složky státu. Ještě bych vypíchnul výrok amerického senátora Randa Paula, který v jednom rozhovoru řekl, že největším dezinformátorem je vláda. Pamatuji si na našeho ministra zdravotnictví, který hlásal, že když se necháme naočkovat, tak nemůžeme Covidem nikoho nakazit a nemůžeme Covidem ani vážně onemocnět. To je společensky nebezpečná dezinformace. Kdyby to chtěl stát opravdu posuzovat podle té vágní definice, kterou používají média, tak je potrestaná půlka vlády.

V Českej republike sa pripravuje „Akčný plán proti čeleniu dezinformáciám“, ktorý vyvoláva veľkú polemiku a obavy. Čo všetko by schválenie takéhoto plánu v praxi prinieslo a ako to s ním momentálne vyzerá?  

Zatím je to hodně zahaleno mlhou a není jasné, co je v kompetenci Ministerstva vnitra a co Úřadu vlády. Akční plán obsahuje několik částí. Je tam návrh zákona na blokaci webů – samozřejmě nás velmi znepokojuje, jakým způsobem je to napsané. Jsou tam úplné šílenosti a právníkům, kteří si to přečtou, vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Pak je další návrh legislativy, který má zavést nový trestný čin šíření dezinformací. Říkal jsem vám o těch třech kritériích, které jsou pro definici důležité – návrh zákona zatím ale nepracuje s kritériem pravdivosti. Takto by mohli někoho obvinit a říct, že šíří dezinformace, aniž by to byla nepravdivá správa. Když někdo napíše třeba kritiku Green Dealu, genderové ideologie, kritiku vládních opatření v oblasti energetiky nebo sankcí a ruská strana to bude opakovat,  by  jen proto, že se to shoduje, mohli říct, že jste v žoldu nějaké cizí mocnosti. Přestože ta zpráva je pravdivá a vy to říkáte za sebe. Pana Klímy jsme se ptali, s jakou definicí počítají na Úřadu vlády a on nám řekl, že zatím s žádnou. A pak je tam už spíš jenom úsměvná část – dát sto milionů korun médiím a padesát miliónů neziskovkám, které samozřejmě půjdou na ruku vládě a budou říkat, jak je důležité bojovat s dezinformacemi. Budou takzvaně factcheckovat – asi způsobem, jaký si vláda bude přát.

Vy máte svoj „Akčný plán proti čeleniu dezinformáciám“, u nás poslanci neposunuli do 2. čítania vládny návrh novely o kybernetickej bezpečnosti, ktorý vrátili na dopracovanie. Podľa tejto novely by mal Národný bezpečnostný úrad (NBÚ) možnosť opäť blokovať „nepohodlný obsah“, po novom by k tomu však potreboval aj súhlas Najvyššieho správneho súdu. Blokované by mohli weby aj účty na sociálnych sieťach, jednoducho  všetko, čo ohrozuje bezpečnostné, zahraničnopolitické alebo hospodárske záujmy Slovenskej republiky a bude vyhodnotené ako „hybridná hrozba“.  Podľa dôvodovej správy ide napríklad (!) o „cielenú politickú destabilizáciu“, „spochybnenie základných demokratických hodnôt“, „radikalizáciu politickej diskusie vo verejnom priestore“, či „zásadné zvýšenie nedôvery a napätia medzi rôznymi skupinami osôb v spoločnosti.“ Takto „naširoko“ je novela rozkročená – v prípade potreby tam schováte úplne všetko. Aký z toho máte pocit a na aké riziká by ste zo svojej pozície upozornili vy? Kde sa vôbec berú tieto koordinované útoky vlád proti slobode prejavu a slova?

Do takto obecně formulovaných frází jde schovat opravdu cokoli, např. jakoukoli kritiku vládní politiky nebo unijních struktur. Pokud se toto opravdu nachází v důvodové zprávě, oprávněně se lze obávat, že si vláda připravuje půdu pro cenzuru čehokoli, co se jí nebude líbit. K tomu se ovšem uchylují jen takové vlády, které se bojí svých občanů, které vědí, že pravda není na jejich straně. U nás mezitím došlo k odvolání vládního zmocněnce pro dezinformace Michala Klímy a tak je otázka, jaký bude další osud českého Akčního plánu. Doufejme, že zmizí nadobro a nebo bude zásadně přepracován.

Žijeme v zaujímavej a turbulentnej dobe – sme svedkami postupnej a cielenej likvidácie všetkého, čo dodnes ako tak držalo pokope. Prežili sme „pandémiu“ , dnes sa plnou parou vpred rútime do energeticko – ekonomickej krízy, ktorá bude mať katastrofálne dôsledky. Politici namiesto toho, aby riešili problémy ľudí, majú plné ústa „ochrany liberálnej demokracie“, ktorá je v ohrození…a ktorú treba ochrániť pred samotnými ľuďmi. Pred všetkými, ktorí poukazujú na chyby, problémy, na deštrukciu a úpadok a dovolia si o tom nahlas rozprávať, alebo písať. Jednoducho im zapchajú ústa.  Demokracia je len fasáda  – v skutočnosti začína mať tento režim autoritárske a totalitné maniere.

Vnímám to podobně. Lidé, kteří rádi používají sousloví „liberální demokracie“ je třeba odkázat na ústavu, kde se tyto dvě slova vedle sebe nikde nevyskytují. Jak jsem říkal ve svém úvodním slově ve sněmovně – v pluralitní demokracii jde o politickou soutěž. Soutěží spolu strany, které představují liberální proud, konzervativní proud, socialistický, libertariánský nebo křesťanský proud a ta soutěž pak v  demokracii rozhodne, který proud má momentálně navrch a sestavuje vládu. Nelze se zaklínat tím, že jeden směr je nějaká avantgarda zakotvená v ústavě, jak to měli komunisté. Nic takového tam nemáme. Máme pluralitní demokracii a ta jim začíná asi vadit. Já se bojím právě toho, že s pojmy „nenávist“ a „dezinformace“, které jsou naprosto vágní, se už začíná mávat v legislativě. Podle mého názoru se pod těmito záminkami povede v příštích letech ta hlavní bitva o svobodu slova. Média hlavního proudu bohužel nehrají roli nezávislého hlídacího psa, který  komentuje dění v stylu „padni komu padni“ a měří stejným metrem. Stávají se dalším hráčem v politické soutěži, který má svoje oblíbence a  neoblíbence. Neoblíbence griluje a kritizuje, oblíbence naopak adoruje a nahrává jim. To je dezinfománie – hysterie  vidět ve všem dezinformaci a za každým rohem dezinformátora. A pak je ve  společnosti taková atmosfera, že se udává, kádruje, ostrakizuje. Davová psychóza vytváří atmosféru, v níž se člověk bojí říkat vlastní názor. A zase jsme tam, kde jsme byli před rokem ´89.

Spomenuli ste témy, ktoré sú v dnešnej politicky korektnej dobe „najcitlivejšie“ a tým pádom najcenzurovanejšie. Opatrne sa musí našľapovať okolo utečencov a imigrácie, islamského terorizmu, LGBT,  rôznych pohlaví a vecí s tým súvisiacich, opatrne sa musí s menšinami, Green Dealom, Ukrajinou, Ruskom…Západná Európa a Amerika sú v tomto popredu a  vieme, že je len otázkou času, kedy sa tieto procesy postupne prekopírujú aj k nám. Spolupracujete s britskou The Free Speech Union a máte dobrý prehľad o tom, čo sa deje nielen v Británii, ale vo svete celkovo. Do akých absurdností až dospela politická korektnosť a cenzúra na západ od nás? Čaká nás niečo podobné?

My jsme si ještě před relativně krátkou dobou, zhruba před rokem, mohli myslet, že jsme ostrůvek v Evropě, který ještě má velkou svobodu projevu proti tomu, co se děje třeba v Británii, Švédsku, Kanadě, Německu nebo ve Spojených státech na univerzitách, či v médiích. Nicméně, už se to začíná velice přibližovat. Budu mluvit za Českou  republiku, za Slovenskou republiku si netroufám. Popisoval jsem tu legislativu u nás, blokaci webů, dezinfománii atakdále. Na Západě se to už ale někde začíná pomalu obracet. Jako příklad třeba uvedu Spojené státy, kde Republikáni získali většinu v Kongresu a začínají vyšetřovat politickou objedávku cenzury na Twitteru ze strany bezpečnostních služeb. Už před tím zabránili tomu, aby vznikla Rada pro dezinformace. To, co u nás vzniklo za premiéra Fialy, údajně pravicově konzervativního, v Americe pravicově konzervativní republikáni smetli ze stolu s tím, že něco takového je proti prvnímu dodatku ústavy. V Británii se zase podařilo našim partnerům z The Free Speech Union změkčit jejich nový Online Safety Bill. To je další známka obratu. Nicméně každá země má trochu jiný akcent na různá témata. Speciálně v Americe je třeba téma rasy nebo potratů velice citlivé, hořlavé politické téma a  cenzura digitálních platforem je zde velmi tvrdá. U nás toto skoro vůbec není problém. Na druhé straně tady máme téma Ukrajiny. V České republice bylo podle médií jž skoro sto lidí vyšetřovaných a padesát obviněných kvůli názoru na ukrajinsko – ruský konflikt. V tomto tématu si tedy užívá větší svobody slova USA a západní Evropa. Ale celkově je to skutečně neporovnatelné. Jako doklad obrovského rozměru problému řeknu jeden příklad. V Británii do nedávné doby existoval takzvaný Non Crime Hate Incident, projev údajné nenávisti, který nebyl trestním činem, ale policie ho přesto vyšetřovala a občanům vkládala do rejstříku. Když byste se někde ucházela o práci s dětmi, tak by se do toho rejstříku podívali, zjistili by, že tam máte tento „škraloupek“ a měla byste potíže tu práci získat. Když to Toby Young, ředitel The Free Speech Union vyprávěl,  byl jsem naprosto šokován tím počtem, který řekl. Pohybovalo se to kolem sto dvaceti tisíců případů za poslední léta jen za Anglii a Wales, přičemž víme, že Skotsko je na tom v oblasti svobody projevu ještě hůř.  Ptám se, co to je ten Non Crime Incident? On mi řekl, že to je třeba případ, kdy si někdo koupil auto a vzadu na zadním skle měl anglickou vlajku. A někdo, kdo jel za ním, tím byl dotčen a nahlásil ho. Ti policisté nezkoumají skutkovou podstatu činu, ale jen to, že někdo se cítí dotčený nebo uražený. Na základě toho to zanesou do trestního rejstříku. Ten člověk o tom ani nevědel, dokud se neucházel o práci.  Myslím, že když si toto lidé v Česku nebo na Slovensku přečtou, nebudou tomu věřit. Člověk si říká – to je snad možné někde v Číně nebo v Rusku a ne na Západě, ke kterému jsme vzhlíželi.

Ústava nám zaručuje právo na informácie a zároveň zakazuje cenzúru, realita je však iná.  Dnes sme v situácii, kedy verejný diskusný priestor neexistuje, do  médií sa dostanú len ľudia z jedného názorového prúdu. V oboch štátoch sme mali skúsenosť s blokovaním tzv. „dezinformačných“ webov, ktoré mali svojim pohľadom na konflikt na Ukrajine ohrozovať slovenskú a českú národnú bezpečnosť. O udalostiach, ktoré sa dejú, si v dnešnej dobe nemôžete myslieť nič iné ako je povolené a je úplne  jedno, z akých faktov pri tom vychádzate – keď budú chcieť, označia ich za dezinformáciu. Politici voličov označujú pojmami ako „dezoláti“, „opice“… Špecializovaná oficiálna  stránka Policajného zboru  SR, ktorá sa venuje boju proti hoaxom a podvodom na sociálnych sieťach zdieľa primitívnu a slaboduchú propagandu, hucká ľudí proti oponentom s odlišnými názormi. Ľudí, ktorí vyzývajú k mieru, označila za kolaborantov prokremeľskej propagandy, ktorým nejde o mier, ale víťazstvo Ruska. Falošné volania po mieri sú vraj skrytým nástrojom ruskej propagandy…Minister obrany zase nazval účastníkov osláv oslobodenia mesta Poltár, vrátane členov Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov „háveďou“ kvôli tomu, že osláv sa zúčastnila aj ruská delegácia. Toto je nebezpečná posadnutosť, sfašizované myslenie. Ako sa dá v tejto situácii bojovať za slobodu slova a prejavu?  Nestojíme proti veterným mlynom,  ale proti nepreniknuteľnej hradbe arogantnej a sfašizovanej štátnej moci a jej podržtašiek, ktoré sú schopné šmahom ruky zničiť vašu kariéru a uprostred noci na vás poslať komando v kuklách…

Obě naše vlády, česká i slovenská, v posledních  měsících velmi kopírují postoje americké zahraniční politiky. Konají tak, jak vidí svůj vzor ve Spojených státech. Ten vzor momentálně představuje Bidenova vláda Demokratické strany, která tu dezinfománii a snahu umlčovat oponenty vytvářela. Elon Musk však nedávno koupil Twitter. A aniž bych v něm viděl nějakého spasitele, ty iluze rozhodně nemám, můžu říct, že jednu z největších digitálních platforem koupil človek, který je svobodomyslný a nemá rád cenzuru. Všem doporučuji sledovat, co dělá poslední měsíce. Dal přístup k interní komunikaci bývalých manažerů Twitteru několika prestižním novinářům. A ti každý týden přinášejí nové informace o tom, jak tam probíhala politická objednávka cenzury přes bezpečnostní složky, jak se lhalo, manipulovalo, jak se třeba strašilo ruskými dezinformacemi a nakonec se ukázalo, že tam nic takového nebylo a celý tzv. seznam Hamilton 68 je podvod organizace blízké Demokratické straně. Myslím si, že odborná veřejnost a média ve Spojených státech se začínají probouzet. Republikáni teď přebrali vedení bezpečnostních výborů, začíná se to vyšetřovat. Pokud republikáni, kteří nechtějí cenzuru a  spíše bojují za svobodu slova amerických občanů proti zvůli platforem, získají za dva roky  funkci prezidenta, budu pak velmi zvědavý na postoj české a slovenské vlády, které ve všem kopírují ten americký vzor. Jak ten obrat občanům vysvětlí. Zatímco v USA se postoj k dezinfománii a online cenzuře začíná obracet, naši politici pořád tlačí na plyn.  To, jak to tam dopadne, nakonec rozhodne i o nás.

Česká republika má za sebou prezidentské voľby, v ktorých zvíťazil Petr Pavel. Je známe, že za jeho politickou kariérou stoja najmä traja muži – bývalý diplomat Petr Kolář, pracujúci pre americkú lobistickú spoločnosť Squire Patton Boggs, ktorá patrí medzi „top 3“ v USA, Radko Hokovský – bývalý šéf politickej neziskovky Európske hodnoty, ktorá mala prijímať značné sumy aj of Open Society Foundation Georga Sorosa. Posledným je František Vrabel, dátový analytik, zakladateľ spoločnosti Semantic Visions, odborník na „dezinformácie“ a zástanca vypínania webov. Sám Petr Pavel sa ešte pred voľbami vyjadril, že v Českej republike existujú extrémistické hnutia a protisystémové skupiny, voči ktorým je treba zaujať jednoznačný postoj, podľa jeho názoru je potrebné regulovať aj dezinformácie. Aký vývoj situácie s ohľadom na slobodu prejavu a slova očakávate?

My jsme s otázkami na svobodu projevu oslovili všechny prezidentské kandidáty včetně Petra Pavla. Ten byl mezi třemi z deseti, kteří nám neodpověděli. Z několika jeho vystoupení máme spíš obavu, že velkým obráncem svobody slova nebude, ale rádi se budeme mýlit. Budeme se snažit s ním sejít a zjistit jeho představu o tom, jak vidí toto klíčové téma pro obranu pluralitní demokracie.

Zuzana Čaputová rovnako,  ako váš novozvolený prezident, upozorňuje na extrémistov, ktorí sa snažia zničiť demokraciu, či na devastačný vplyv sociálnych médií – šíria vraj dezinformácie, bludy a nezmysly, ktoré mali a majú dopad nielen na pandémiu a jej riadenie, ale aj na rozklad spoločnosti zvnútra. Ešte v roku 2021 sa stotožnila s myšlienkou, že kým nebude zavedené povinné očkovanie, mohlo by byť povinné vypnúť internet – mnohým ľuďom by to vraj zachránilo život. Čo by ste na to povedali?

My jsme už zvyklí, že právě ti politici a aktivisté, kteří si nejčastěji berou do úst dezinformace a straší lidi tím, jak je to hrozně nebezpečný trend, se nejčastěji dopouštějí nepravd, manipulací, dvojích metrů. Zmínila jste covid. Firma Semantic Visions získala zakázku od ministerstva zdravotnictví a během pandemie factcheckovala a označovala za dezinformace různé výroky, které pak visely na webu ministerstva. My jsme to po nich ověřovali. Máme o tom u nás na webu seriál s názvem Hlídáme hlídače. Je z toho vidět, kolikrát hodnotili chybně a nepravdivě, čili jejich slovníkem dezinformovali. Pro řadu lidí je celá dezinfománie dobrý byznys, zakázky, slibná kariéra se na údajných dezinformacích přiživit. To je jedna motivace. A pak jsou tu politici, kteří v tom vidí šanci, jak své oponenty dehonestovat, protože nemají proti nim argumenty. Občany straší tím, jaká jsou dezinformace hrozba a pod touto záminkou prosazují cenzurní legislativu. My v SOSP už dlouho voláme po tom, aby zveřejnili 10 nejnebezpečnějších dezinformací, abychom o nich mohli  vést celospolečenskou debatu.

Páčil sa mi jeden z tohtoročných facebookových statusov Spoločnosti pre obranu slobody prejavu, ktorý si dovolím zacitovať:  „V živote každého človeka príde čas,” povedal Martin Luther King Jr., „kedy človek musí zaujať postoj, ktorý nie je ani bezpečný, ani politicky výhodný, ani populárny, ale musí ho zaujať, pretože mu to diktuje svedomie. Teraz prišiel čas, aby sa hlasy tejto hŕstky ľudí spojili. V stávke nie je nič menšie, než individuálna kontrola nad vlastným životom, slobodou, majetkom, súkromím a hľadaním šťastia. Sloboda prejavu visí na vlásku…” Čo by ste tej „hŕstke“ ľudí, ktorá za toto všetko bojuje vo svojom vlastnom živote a možno niekedy aj osamote, odkázali?

Myslím, že úplně postačí, když každý z nás bude ve  svých skromných možnostech dělat to, co může, aby byla pluralitní demokracie a svoboda slova zachována. Protože my jsme už skutečně ve stavu, že je ztrácíme. Každý má ty možnosti jiné. Když se každý jeden nebudeme bát říkat, co si myslíme, už  to pomůže šířit svobodné myšlení a přesvědčení, že to jde bez přetvářky. Že se ještě pořád můžeme chovat tak, jak považujeme za správné a dávat tím ostatním vzor. Pravda je na naší straně. Stydět by se měli ti druzí.